1.9.2013 - 22. neděle v mezidobí
29. 9. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Sir 3,19-21.30-31, Žalm: Zl 68(67), 2. čtení: Zd 12,18-19.22-24a, Evangelium: Lk 14,1.7-14
Drazí přátelé
Jak jste slyšeli v evangeliu, tak se hostiny pořádaly i ve starověku. No a samozřejmě, že se hostiny pořádají i v dnešní době. Možná teď čekáte, že budu poukazovat na nešvary, které při nich jsou a že budu horlit proti ním. Ale toto škarohlídství je jaksi cizí Kristovu duchu. Vždyť on na hostiny, jak jste slyšeli, klidně chodil. Chodili na ně i svatí a svatý Tomáš Akvinský právě při hostině přišel prý na rozhodující důkaz proti existenci absolutního zla. A tak se stalo pohostinství jednou z křesťanských ctností. Proč? Odpověď můžeme také najít v našem evangeliu. Je na první pohled trochu zvláštní, ale na to si musíme jednou zvyknout, že nám evangelium nepodává běžná pravidla slušeného chování.
Kristus jde vždy do hloubky. Tak si při té hostině všiml nejdříve, jak si hosté vybírají přední místa. Tuto pýchu jim vytkne. Co by asi vytkl naším hostinám? Nevím, jaké máte zkušenosti, ale myslím, že toto vybírání předních míst by asi nepranýřoval. Možná, že si myslíte na to množství alkoholu, které tvoří podstatu naších hostin. Nejsem si s tím tak zcela jist, když vzpomeneme na svatbu v Káně. Spíše si myslím, že by nám vytkl, že jsme špatnými hostiteli i hosty, že se neumíme oddat upřímné radosti, že jsme často nerudní a chybí nám prostota. Proto hledáme předmět rozhovoru a hledáme ho mrzutě. My nemáme totiž vnitřní pohostinství. Nemáme co sdílet a tak se musíme povznést do veselé nálady nějakou tou skleničkou. Vnitřní pohostinství vyplývá ze slov, která řekl Ježíš svému hostiteli: „Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátelé a bratry ani příbuzné a bohaté sousedy, aby tě nepozvali taky … Ale pozvi si chudé, zmrzačené, chromé a slepé.“
Ježíš na ty bohaté sousedy možná měl svůj názor, ale asi nezakazoval zvát příbuzné, bratry a přátelé, vždyť to sám dělal. Tady jde o něco jiného. Kristus na nás chce, abychom byli schopni prokazovat úctu každému člověku. Abychom byli otevření a schopni přijímat právě takové, kteří to potřebují.
Abychom uměli být hostiteli všech lidí, nejenom těch několika. Aby rostla naše úcta a prostota ke všem lidem. Je jí přece tak málo. Umění hostit není umění stolu a konverzace, ale umění dávat sebe, umět se sdílet v úctě a prostotě k druhým.
