Mladočov

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Neh 8,2-4a.5-6.8-10, Žalm: Zl 19(18), 2. čtení: 1Kor 12,12-30, Evangelium: Lk 1,1-4;4,14-21

Drazí přátelé

Dnes je tvůj šťastný den! Využij ho!

Hned po východu z nádraží udeřila každého návštěvníka města do očí tabule s tímto křičícím nápisem. A kdo šel blíže, uviděl pod plakátem čiperného dědu, jak prodává losy. Ať už sis koupil los, nebo ne, křičící plakát se během dne připomínal v mysli: „Dnes je tvůj šťastný den! Využij ho!“

Ono by vůbec nebylo špatné, kdyby takové šťastné dny opravdu byly. Mnoho lidí na ně čeká a vyhlíží je – někde v budoucnosti. „Dřeli jsme se a jen se těšili, jak si budeme užívat důchodu“ říká smutně pacient s infarktem na stanici intenzivní péče. Mnoho lidí se zase utápí ve vzpomínkách na minulost. „Nemohu zapomenout, jak mě ošidil bratr po tatínkově smrti“ říká věčně zatrpklá žena.

Oba druhy lidí jsou uprchlíci z přítomnosti, emigranti z přítomné hodiny. Buď se přehrabují v haraburdí minulosti a olitovávají se znova a znova pro staré křivdy anebo se utápějí ve snění při hudbě budoucnosti. Oba se míjejí se svým životem, protože žijeme teď v přítomné chvíli a hodině. A míjejí se i s Bohem, protože Bůh je zde v této chvíli. I Nazareťané z dnešního evangelia patří k typickým uprchlíkům z přítomnosti. S bolestí se ohlížejí na slavnou minulost svého národa, s dychtivostí vyhlížejí dopředu, kdy přijde Mesiáš. Jak bude velký, jak rozdrtí moc Římanů až jednou přijde. A když slyší z úst rodáka – tesaře: „Dnes se naplnilo Písmo, přestaňte se ohlížet nazpět, přestaňte snít o budoucnosti. Teď jste tu, teď žijte“, neumějí to pochopit a propadnou panice. Ježíš z Nazareta není melancholický vypravěč o starých zlatých časech, není to ani romantický snílek, který by vyhlížel za obzory setkání nebe se zemí. Ježíš z Nazareta učí člověka žít přítomností, přítomnou chvílí. Pracuje pokud je den, nabádá své učedníky. „Pojď, zanech své sítě a následuj mne“ říká Petrovi. „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé, ty jdi a hlásej Boží království“ říká nerozhodnému člověku. Bohatý sedlák sní, jak si bude po žních žít a Ježíš na to říká „Blázne, ještě dnes zemřeš“.

V evangeliu dnešní neděle říká Pán Ježíš Nazareťanům, mně i tobě, nám všem – „Dnes se naplnilo Písmo, dnes k vám přichází Boží království.“ Rozumějte dobře, ta výzva „žít plně svůj dnešek, přítomnou hodinu“, to není výzva k lehkomyslnému životu ze dne na den bez starosti o zítřek, to není výzva k pohrdání minulostí. Je to výzva, abychom měli bdělé oko pro možnost současné chvíle, pro správné využití přítomného dne, pro milost přítomné hodiny.

Všimněte si, jak to dělal Pán Ježíš. Nedělal žádné abstraktní přednášky o ceně času, ale jednal tak, jak máme jednat i my. Potká se se ženou u studny a využije chvíle, aby ji pomohl. Neříká, aby si přišla poslechnout jeho příští kázání, tam že ji to ujasní. Získá ji pro své učení hned. Potká se s nemocným a odpustí mu hříchy hned, bez zvaní do zpovědnice. V každé hodině, v každé chvíli je plně a cele na místě pro všechny kolem, až po lotra na kříži, pár minut před smrtí. Úřední hodiny si nezavedl. 

Co znamená tento Ježíšův příklad v našem životě? To není jen oprašování starého přísloví – co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. To je víc, to je celý životní postoj, který nás učí žít plně v dnešku, v přítomné hodině. Ovocem tohoto postoje je, že získáváme citlivost pro potřeby chvíle a lidí kolem sebe, že získáme oko pro Boží přítomnost v našem životě, že získáváme sluch pro vanutí Ducha Svatého, jeho inspiraci a dech.

Dnes je tvůj šťastný den! Využij toho. Správě pochopeno, platí to pro všechny dny našeho života, vždy pro přítomnou chvíli. Ale především to platí pro tento nedělní den, pro tuto chvíli eucharistické slavnosti. Zde se náš život koncentruje, minulost se zpřítomňuje, budoucnost se ovlivňuje v této chvíli eucharistické slavnosti. Ježíš nás volá jako své krajany v Nazaretě. Je chvíle vzájemného odpuštění, je chvíle společné lásky, je chvíle proměny tvého srdce. A nikdo z nás neví, bude-li pro nás ještě zítra taková chvíle. Toto je den, který učinil Pán! Pojďme a radujme se z něho.