30.6.2013 - 13. neděle v mezidobí
20. 7. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: 1Kral 19,16b.19-21, Žalm: Zl 16(15), 2. čtení: Gal 5,1.13-18, Evangelium: Lk 9,51-62
Drazí přátelé
Ježíš volá k následování:
Všechna tři čtení jsou v podstatě o jednom. Pán Ježíš nás kategoricky volá k následování. Máme ho následovat nerozděleným srdcem, ale musí to být ve svobodě, tedy dobrovolně.
V prvním čtení prorok Eliáš volá Elizea, aby ho následoval jako učedník. Hodil na něho plášť a odchází. Žádná diskuse, žádné přemlouvání, žádné dohadování, zda se mu chce jít: „Volá tě Bůh a ty se rozhodni, zda uposlechneš Boží vůli, zda u tebe Boží autorita platí.“ Pouze svobodné osobní rozhodnutí k následování činí z člověka Božího člověka.
Slovo autorita není v dnešním světě zrovna populární. Neradi se autoritě podřizujeme. Neumíme ji ani používat, kde je nezbytná, jako při výchově. Kolik zjevů kriminality mladých má původ v nedostatečné autoritě rodičů v raném dětství nebo naopak v autoritářství a přehnané tvrdosti při dospívání.
Druhé čtení konfrontuje autoritu a lidskou svobodu. Svatý Pavel vysvětluje, že křesťanství se nežije v otrocké poslušnosti, ale ve svobodě. Co to znamená? Že Boží zákony a křesťanská morálka nezavazují, že si můžeme dělat co chceme? To jistě ne. Kdo je otrok? Ten, co něco dělá ne z vlastní vůle, ale z přinucení. Nedělal by to kdyby nemusel. Takové následovníky Pán Ježíš nechce. Chce následovníky dobrovolné, svobodné, ale rozhodné.
Pochopit rovnováhu mezi autoritou a svobodou je nezbytně nutné, vždyť bez svobody není křesťanství. Morální předpisy církve, to je souhrn moudrých zkušeností minulosti. Nestačí mu proto poslušnost jen vnější, jen vnější napodobování Krista, ale je třeba následovat Krista, jít vlastní cestou v jeho duchu, v jeho lásce. Zde je právě zdroj tvůrčí svobody křesťana. Hlavní myšlenka evangelia by se dala dnešní řečí vyjádřit asi takto: Ježíš čeká od lidí, kteří chtějí jít za ním, že svůj život budou ve všem orientovat podle něho. Že jim on bude víc, než všechny ostatní vztahy a hodnoty, že jim bude víc než všechny tradice a zvyky. Naše vazby na mrtvé věci a živé lidi, které nám brání být cele a plně křesťany, jsou přehojné, jak pletivo pavučiny. Takový příklad nekompromisního následování vůle Boží jsme slyšeli v evangeliu. Pán Ježíš se pevně rozhodl jít do Jeruzaléma, přestože věděl, co ho tam čeká. Kdo se stále ohlíží, jestli jako věřící neztrácí nějaké výhody, ten se za Ježíšova učedníka nehodí. A ono se ani nezdá, že by se Pán Ježíš za ním ohlížel s lítostí.
Ježíšovo radikální volání k následování platí pro všechny, tedy i pro vás, na které Pán Ježíš nehodil plášť kněžství. Na každého byl hozen plášť povolání, na manžela, matku, otce, dceru, strýce … Od každého žádá Ježíš následování v nekompromisní věrnosti až k obětem, i když to někdy hodně zabolí.
Ke každému úkolu, ke každému životu je zapotřebí celého člověka, nerozděleného, plně oddaného Kristovým zásadám.
