Jdi na obsah Jdi na menu
 

4.11.2012 31. neděle

3. 11. 2012

1. čtení: Dt 6,2-6 Žalm: Zl 18(17) 2. čtení: Zid 7,23-28 Evangelium: Mk 12,28b-34
 
 
Drazí přátelé
 
Po přečtení dnešního prvního čtení a evangelia se naskýtá otázka: Kde hledat pramen dokonalosti. Představte si katolíka, každou neděli ho vidíme na mši svaté, občas i ve všední den, chodí na pobožnosti, modlí se, zachovává posty, pomáhá při opravách kostela, přispívá peněžitými dary na potřeby farnosti. Kdybychom mu měli vydat, jak se dnes říká, kádrový posudek víry, jistě by byl hodnocen jako výborný farník. Jaké by však bylo vaše překvapení, kdyby mezi námi stanul Pán Ježíš, podíval by se na onoho dobrého věřícího a řekl mu: „Běda tobě!“ Jistě by se každý ptal: „Proč jsi na něho tak přísný?“ A Pán Ježíš by odpověděl: „Koná sice mnoho, ale chybí mu to nejdůležitější, Láska.“ Farizeové se taky pokládali za výkvět národa, ale při všech ctnostech jim chyběla láska, proto oni nenáviděli Spasitele. A Spasitel je odsoudil. Bez lásky se nelze líbit Bohu.

    

 

Krásnou pochvalu lásky napsal apoštol Pavel v 1. listě Korinťanům ve 13. kapitole. Mluví o různých ctnostech a končí slovy: „Nyní trvají víra, naděje a láska, tyto tři, ale největší z nich je láska.“ Láskou se dovršuje a dokonává každá jiná ctnost. Proč je tak málo lásky ve světě, i když se o ní tolik píše, zpívá a mluví? Většina lidí neví co je pravá láska. V člověku se stýkají dva světy tužeb a žádostí, proto je i dvojí láska v lidském životě. Smysly jsou pramenem poznání a žádostivost, která je následuje, se projevuje láskou. Láska, která jde za žádostivostí smyslovou je vášní a ta bývá občas nerozumná. Kolik manželství se rozpadlo z té příčiny, že snoubenci před svatbou vášeň a smyslové poznání považovali za lásku. Milovat znamená chtít dobro a to znamená se oprostit od sobeckosti a smyslnosti. Základní povinností člověka je milovat Hospodina, svého Boha z celého srdce. Sv. Augustin řekl: „K Bohu kráčíme kroky lásky. To je jediná možná cesta.“
Abychom pochopili, co znamená láska, studujme životy světců. Například Sv. Jan Vianey. Každý jiný by řekl na místě sv. Jana Vianeye, člověka pro studium neschopného, ale toužícího po kněžství: „Když mi Pán Bůh dal zdraví   sílu, ale nedal mi schopnosti, tak se ožením, budu hospodařit na poli, budu se starat o rodinu a to mi stačí pro spásu. Jen když si zachovám víru a lásku k Bohu.“  Jan však miloval Boha nade všechno a láska mu pomohla zvítězit nad překážkami a stát se knězem. Milovat Boha znamená podle Sv. Bernarda milovat bez míry! A to je smysl Kristových slov: „Kdo miluje otce nebo matku více než mne, není mne hoden.“ A jsou zde i slova sv. Pavla: „Lásky kdybych neměl, nic nejsem …“ Láska spojuje člověka s Bohem, posledním cílem, a proto jen láska činí člověka opravdu dokonalým. Sv. Bernard výstižně řekl: „Láska má dvě paže, jednou objímá Boha a druhou bližního.“ Pravá láska pozvedá člověka k Bohu a spojuje se s ním, vede k bližnímu a nutí ke konání dobra. „Nové přikázání vám dávám, abyste se milovali navzájem.“ To nám přikázal Pán Ježíš. Farizeové vyloučili z lásky k bližnímu nepřátelé. Pán Ježíš však ve svém horském kázání říká: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Milovat budeš svého bližního a nenávidět svého nepřítele. Já však vám říkám: Milujte své nepřátelé a dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.“
Klasickým příkladem lásky je apoštol malomocných na Molokai O. Damián de Veuster. V našich dnech je to nositelka Nobelovy ceny míru matka Tereza z Kalkaty.
Může člověk kromě Boha a bližního milovat i sebe? Samozřejmě i tato láska je nutná, pokud je udržována v rámci normy. Přirozený zákon lásky připouští, že člověk miluje sám sebe. Touží po zachování života, po štěstí, touží po věčnosti. Není snadné udržovat lásku k sobě na pravé míře, neboť žádostivosti a vášně člověka zaslepují a nezřídka mu ukazují dobro tam, kde není a nemůže být. Proto se může láska k sobě přerodit v nízký egoizmus a ten miluje sebe v sobě a pro sebe. Domnívám se, že představitelem zrůdného egoizmu je apoštol Jidáš.
Když rozjímáme o lásce, mějme před očima obrovský zástup světců, kteří kráčeli k Bohu kroky lásky. Na závěr se vraťme k úvodnímu příkladu. Nemůže dobře sloužit Bohu a bližnímu věřící, který se sice modlí, postí, přispívá hmotně, ale chybí mu láska. Láska má dvě paže, jednou objímá Boha a druhou bližního.