7.7.2013 - 14. neděle v mezidobí
22. 7. 2013
Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Iz 66,10-14c, Žalm: Zl 66(65), 2. čtení: Gal 6,14-18, Evangelium: Lk 10,1-12.17-20
Drazí přátelé
Možná, že se vám dnešní evangelium zdálo příliš vzdálené dnešní době. Člověk se nad tím musí pořádně zamyslet, aby mu došlo, co to má společného v naším dnešním životem. A tak se pokusme o to zamyšlení.
V evangeliu se nejprve říká: „Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků a poslal je před sebou do všech míst a měst, kam chtěl sám přijít.“ Říká se zde, že hlásání Ježíšova evangelia není jen záležitostí oněch dvanácti profesionálů, ale i dvaasedmdesáti dalších. Proč právě dvaasedmdesát? Židé znali v tehdejším známém světě 72 různých národů. Nemínil se tady číselný údaj, ale všeobecnost poslání. Že Ježíšovi učedníci mají přijít ke všem národům a mají je učit pěkně žít! Tak se to děje neustále. Od člověka ke člověku jde poznání Ježíšova učení. Nejen na stránkách bible, ale především na chování a jednání křesťanů mají lidé poznávat krásu evangelia.
Můžeme říci, že my všichni jsme takoví putující vyslanci Ježíšovi. V pravém slova smyslu jsme misionáři. A ještě si všimněme, že u těch dvanácti apoštolů jsou uvedena jména. U těch dalších dvaasedmdesáti jména nejsou. Proč? Protože tam také patří i naše jména. Jména všech křesťanů, tedy i tvé jméno. Kam nás tedy Pán Ježíš posílá? Kde nás lidé dychtivě čekají? Co jim o Božím království povíme? Ne, my dnes moc dobře víme, že lidé nemají zájem o věci duchovní, že nechtějí nic slyšet o Božím království.
Pán Ježíš přece říká: „Posílám vás jako ovce mezi vlky.“ Za to, že chodíte do kostela, že žijete po křesťansku se vám vlčí lidé možná budou vysmívat. Budou vám zazlívat, že nevyjete s vlky. Že se denně snažíte žít pokojně a přátelsky, jako Beránci Boží.
A potom je zde ještě třetí věta dnešního evangelia: „Nic neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani nemějte dvě košile.“ Nespoléhejte se na moc peněz. Jistě vás teď napadne: „Ale přece bez peněz to v dnešní době opravdu nejde. Co dnes pořídíš bez peněz, jak bys mohl žít bez majetku?“ Ale už při prázdninovém výletě poznáš, oč lépe se jde tomu, kdo nevleče těžký batoh, kdo si jde jen tak. Obdobně moudří lidé vědí, že v životě není nejdůležitější mnoho mít, ale spíše dobře žít. Pán Ježíš nedal učedníkům na cestu žádné spořitelní knížky, to je fakt. Ale jde to tak i dnes? Nejde, říkáš si a mne to taky napadá. A přece v hloubi srdce cítíme všichni, že Pán Ježíš má přesto pravdu. Peníze nejsou všechno.
Na konce dnešního evangelia jsme slyšeli, jak se učedníci s radostí vraceli k Pánu Ježíši. Jak mu vyprávěli, co cestou zažili. Jak je Pán Ježíš láskyplně vítal a staral se o ně, aby si dobře odpočinuli. Tak je to i dnes. I my se každou neděli vracíme ze svého putování světem sem, k Ježíši Kristu do společenství učedníků. I my tady v modlitbě projevujeme Pánu, co jsme za ten uplynulý týden zažili. I my tady nasloucháme v evangeliu Pánu, jako mu naslouchali učedníci. I my s ním stolujeme v hostině svaté večeře. I my si tady odpočíváme. Nakonec bohoslužby slyšíme slova na cesty pokoje: „Jděte ve jménu Páně!“
Kristův náměstek, římský papež kdysi vyhlásil: „Druhé tisíciletí budovalo civilizaci vědy a techniky, třetí tisíciletí má za úkol vybudovat civilizaci lásky.“ Opravdu tedy je zde jednou větou vyjádřený cíl a úkol především pro nás, křesťany. Tak si to připomínejme každou neděli na konci mše svaté, že k výzvě „Jděte ve jménu Páně“ máme budovat kolem sebe civilizaci lásky.
